čtvrtek 30. července 2015

Trochu jinak aneb Naděje umírá poslední

Krásný večer všem.

Když jsem si zakládala blog, měla jsem nějakou vizi. Nechtěla jsem blog o kosmetice ani o ničem podobném, protože je toho tady na internetu spousta a já chtěla být jiná. Chtěla jsem inspirovat ostatní svým příběhem. Ukázat na to,že i přes všechno zlé se dá přenést a žít dál. Ale ne jen přežívat, prostě žít celým svým srdcem. Jak nejvíce to jde.
V poslední době byly mé články pouze o kosmetice a já si dneska řekla PROČ. Ano, baví mě o tom psát, ale nemá to nic moc do sebe.. Nemá to nic osobitého, co Vám o daném člověku řekne víc. A já Vám chci být blíž. Proto jsem se rozhodla napsat o něčem, co je pro mě dost osobní a je to téma, které jsem s nikým nikdy nerozebírala. Až teď s Vámi..

Je tomu už asi rok, co jsem zažila svůj první rozchod. Byli jsme spolu skoro dva roky a já to nesla jako tragédii světa. Zažila jsem si trápení, zažila jsem si pláč a ten pocit, když ráno vstanete a něco Vám chybí. Dali jsme se zpátky dohromady a já věděla, že se něco musí změnit. Jenže to nešlo. Můžete se snažit, jak chcete, ale člověk, který o Vás nestojí vždy najde něco, čím to zničit. Naráží na Vaše citlivá místa, dělá věci, co nemáte rádi. Vydrželo to asi měsíc a skončilo to úplně. Já si byla jistá, že je v tom jiná. Teď zpětně vím, že byla. Tenkrát jsem si ale řekla A DOST. Má se cenu trápit kvůli někomu, kdo za to nestojí? Jistě. Běhá Vám v hlavě tisíce myšlenek o tom, jak budete sami. A všechny Vás zžírají..až na jednu. Vstát, usmát se a začít bojovat.
V té době jsem si začala psát s úžasným klukem. Dá se říct, že mě z toho dostával. Měla jsem takovou tu věc, na kterou se po dlouhém dni stráveném v práci těšíte. Psali jsme si celé prázdniny. Nejdříve tak kamarádsky, potom tak rýpavě - znáte to, ne? :)
Poprvé jsme spolu mluvili až asi po 2 měsících a já se tak šíleně styděla. Vídali jsme se pořád častěji a častěji.. Brala jsem to jako super kamarádství, i když někde uvnitř jsem cítila, že je to něco víc..
Nevím, asi bych to nerozebírala úplně do detailů.
Nejdůležitější je, že tento skvělý člověk, je už 10 měsíců mým přítelem.
Díky němu vím, jaké to je, když se máte o koho opřít, když můžete být samy sebou, smát se a plakat a nikdo se na Vás nenaštve a nebude se tomu smát. Můžu říct nevhodnou věc v nevhodnou chvíli a vím, že to stejně povede jen k tomu, že mě zlechtá. Můžu mu říct všechno a neodsoudí mě.
Nevím, jak jsem brala předešlý vztah. Jen vím, že tohle je tak moc silné jako nic předtím.

Neztrácejte naději.
Když zrovna nevidíme žádné světlo, neznamená to, že slunce zhaslo :)

Děkuju, že jste!
Díky Vám mám pořád chuť psát :)

V.


7 komentářů:

  1. Verunko,
    toto se mi líbí a hodně! ♥ Miluju takové články, protože i já jsem taková. Strašně moc ráda uvažuji a dělím se s ostatními ať o šťastné nebo míň šťastné chvíle :). Jen tak dál!
    P.S. Doufám, že k tomuto Tě aspoň trochu motivovaly a dokopaly mé články :P :D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky taková jsem, jen jsem si myslela, že tady jde spíše o to nebýt sama sebou a psát to, co ostatní. Děkuju ti za to, že jsi mě popostrčila k tomu, nebýt jako ostatní :) I když článek už jsem plánovala delší dobu. (teď na něj přišla ta správná nálada) :)

      Vymazat
    2. Jde je on to být sama sebou! :) Ani nevíš, jak mě kolikrát štvou všechny ty povrchní věci jako je oblečení a kosmetika.. Fajn, ráda se podívám, ale je toho kolem tolik. Doufám, že se odhodláš, budeš sama sebou a budeš psát ty nejlepší články! :) Pokud všechny budou takové, jako ten dnešní, tak budeš jedna z mých největších oblíbenkyň :). A to myslím vážně ♥.

      Vymazat
    3. O to bych se vážně chtěla pokusit! A tohle, co píšeš, je tak skvělé! :) :)

      Vymazat
  2. To je krása, takových originálnějších blogů by mělo být více :)) Každopádně je to super, že to vše skončilo takhle krásě a našla jsi v něm vše, co jsi potřebovala, to moc gratuluji :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za krásný komentář :) Už kvůli tomuhle se vyplatí psát :)

      Vymazat