neděle 25. září 2016

New start, Motivation, Happy life

První týden na vysoké zamnou! Zítra zase od znova, ale už tam pojedu s pocitem, že ty lidi znám a některé z nich začínám mít celkem i ráda. Nebylo to ale vůbec růžové a prošla jsem si pár hnusnými dny, na které bych možná radši zapomněla. Vstávám každé ráno ve 4 hodiny, abych se dopravila včas do školy a vracím se pozdě večer, protože máme hodně náročný rozvrh. První den jsem se vrátila a probrečela celý večer, protože jsem cítila, že na to nemám sílu. Nechtěla jsem najít žádnou motivaci, nic vevnitř mi neříkalo "Běž, dokážeš to." Cítila jsem se sama v cizím prostředí, s cizími lidmi a najednou na má záda spadla fůra povinností. Našla jsem doma pochopení, náruč, do které se můžete schovat před tím vším a na chvíli na to nemyslet. Jenže ono vás to stejně dožene. Další dny byly podobné. Každý večer jsem se vztekala, mluvila o tom, jak je to všechno strašné a že to nedám. Jenže mi mamka řekla něco, co mě nahodilo. "Víš co? Byla jsem na tebe pyšná, že ses tam dostala. A jsem pyšná, že tam jsi. Ale pokud tady chceš každý večer brečet, tak odejdi a nestuduj, protože dělat něco, co tě nebaví, je zbytečné." Jo, nějak tak to bylo. A další ráno jsem nastupovala do autobusu s odhodláním a motivací být lepší než ostatní. Řekla jsem si, že je to můj nový start, že obracím list a píšu znova na tu čistou stránku a už to nesmím pokazit. Vím, že přijde množství překážek, slabých chvilek, pádů, ale také vzestupů a to mě tlačí vpřed. Takže pokud se něčeho bojíte, klidně do toho spadněte. Klidně až na to pomyslné dno, protože to vás odrazí výše než jste původně byli.


V okamžiku, kdy jsem dostala po dlouhé době chuť si zase vyfotit nějaké fotky, jsem si uvědomila, že na nich vypadám vlastně úplně jinak. Vlastně pořád stejně, ale zároveň odlišně. A nakonec mě popadla myšlenka udělat radikální změnu. Nevěděla jsem jakou, ale nakonec stejně jedna přišla a jsem za ni neskutečně ráda. Takže tohle byla vlastně asi má poslední fotka (i když v drdolu) s dlouhými vlasy, protože teď je mám po ramena a cítím se úplně skvěle a jako vyměněná. 


Taky jsem zažila nostalgickou chvilku, kdy jsem čekala na vlak k příteli a přímo u zastávky se nachází má střední škola, která mi tolik dala! Jsem za ty 4 roky neskutečně vděčná, protože jsem tam dokázala prohloubit staré přátelství, ale také získat vzpomínky a cenné vědomosti. Děkuju


Když žijete tak, aby vám radost udělaly i maličkosti, v tomto případě krása a jemnost květin! Nebojte se být takoví, jací jste i ve vašem nitru. Nebojte se dělat šílenosti a hlavně nečekejte na změnu až když vám život udělí nějakou lekci. Seberte se a křičte, zpívejte, tančete jako by vás nikdo neviděl a neslyšel. Užívejme si života, protože máme jen jeden a nikdo jiný ho za nás žít nebude. Na světě je tolik krás, stačí se jen dívat srdcem. 

2 komentáře:

  1. Začátky nikdy nebývají lehké, ale ono se to poddá a za chvilku už ti to tak nepřijde :) Já studuji v Ostravě na střední. Jsem na intru a ten přechod z domova na intr nebyl vůbec lehký.

    September Favourites 2016

    My September 2016

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Už se to začíná zlepšovat, člověk si opravdu jen musí zvyknout :) Já uvažuji na příští rok o Kampus Palace, asi to taky bude těžké, ale stejně doufám, že to vyjde :)

      Vymazat