pondělí 3. října 2016

Plnohodnotnější život?

Všechno se teď otočilo vzhůru nohama a mi přijde, že můj život upadl do stereotypu. Ten už jsem na střední absolutně nesnášela a snažila jsem se jej různě nabourávat. Jenže teď, když člověk tři hodiny denně dojíždí a zbylý čas tráví ve škole, to jde jen těžko. I tak jsem se ale nevzdala a snažila se s tím něco málo udělat - a povedlo se. Mám pro vás pár tipů, které pomohly vypadnout ze stereotypu a žít plnohodnotnější život mi a kterými by se měl podle mě řídit každý.



Podle mě největším štěstím v životě člověka, jsou přátelé, rodina a lidi kolem něj, kteří ho mají rádi. Pro mě není nic víc, než chvíle strávená s někým koho mám ráda, protože taková chvíle není nikdy zbytečná, ať už jsme pro ni obětovali cokoli. Pamatuji si, jak jsem se vztekala, když mamka naplánovala rodinnou oslavu asi 3 dny před mou maturitou a já se nemohla učit. A víte co? Zvládla jsem to skvěle i bez toho dne. Dneska vím, že mi to v tom těžkém čase hodně moc pomohlo. Taky nelituju dní, které jsem strávila s přítelem, i když jsem zrovna měla sedět nad učebnicí biologie a učit se na zkoušení. Každý na to může mít jiný pohled, ale udělat si čas na nejbližší i v době, kdy se nám to nejméně hodí, to o člověku hodně dokazuje. Ale ne jen o něm, také o životě, který žije. Když mi bylo nejhůř, oblíbila jsem si jeden citát: "Respektuj lidi, kteří si na tebe najdou čas ve svém nabitém programu. A miluj lidi, kteří se nikdy nepodívají do diáře, když je potřebuješ." A já si uvědomila, že takových lidí mám v životě jen pár a jsem za ně neskutečně moc ráda. 


Nevím, jestli člověk musí dospět do té fáze, kdy mu konečně dojde, že mobily, sociální sítě a jiné vymoženosti dnešní doby k ničemu dobrému nevedou. Já sama do toho ještě nedospěla, ale moc dobře si uvědomuji, že virtuální realita je zlo. Kolik věcí nám uniká mezitím, co se díváme do té malé věcičky a kocháme se nad krásnou jiných životů. Máme možnost nahlédnout do soukromí jiných lidí a to není dobře. Zkuste si představit, že jdete po ulici, zarytě hledíte do mobilu a vlastně ani nevíte, že kolem vás prošel někdo, s kým byste mohli strávit zbytek života. Tolikrát jsem na instagramu nebo facebooku četla, jak jsou lidé nešťastní, protože nemají lásku, nemají přátelství. Ale nikdy si neuvědomili, že skuteční lidi na ně čekají ve světě, nikoli v mobilním zařízení. 


Postupem času, kdy jsem starší a starší, jsem si uvědomila, že peníze se nedají utratit lépe než cestováním. Myslím si, že cestování a příroda člověku strašně moc dá. Vždycky jsem měla moc ráda spontánní výlety, stanování, cestování a poznávání jiných částí světa, ačkoli jsem jich ve svém věku ještě tolik nespatřila. Ten pocit, kdy se vydáte jen s batohem do přírody, v noci můžete spát pod nebem plným hvězd a jste tam jen vy, přítel a svět. Když začínáte poprvé sami cestovat, ucítíte značný nával zodpovědnosti, alespoň já jsem jej cítila a hodně vás to potlačí vpřed. Umíte si plánovat, šetřit, sžít se s přírodou a okolním světem. Dodá to člověku neskutečnou energii, proto je pro mě cestování jedna z nejlepších věcí, které nestojí mnoho a dovolit si ji může úplně každý, kdo jen trošku chce.


Vždycky jsem o tom hodně přemýšlela, ale nikdy jsem nechápala, proč to lidé nedělají. Nejlepší věc, kterou člověk může udělat pro to, aby byl šťastný, je radovat se z maličkostí. Ne vždycky jsem byla taková, ale už dávno jsem si uvědomila, že když člověk nemá vzpomínky, nemá život. Lidi se hodně honí za penězi, drahými věcmi a přitom nevidí tu krásu kolem nás. Znáte citát: "Úsměv netrvá věčně, ale vzpomínka na něj bývá stálá:"? A o tom to je. Dělat ostatním na tváři úsměv. Přítel pracuje v zahradnictví a nedávno ke mně přišel s kytkou, která byla seskládaná z různých květů a vlastně i čerstvě natrhaná. V tu chvíli jsem necítila radost, ale na tváři se mi vykreslil úsměv, který značil to neuvěřitelné vnitřní štěstí. Protože k čemu jsou drahé dárky, když si můžeme dělat radosti z věcí okolo nás? 


Už to bude možná znít jako klišé, ale ten, kdo má možnost studovat, se ihned řadí mezi nejbohatší lidi na světě. Vzpomeňte, kolik lidí na Zemi nemá tu možnost, nemůže. Od malička jsme byli vedeni k tomu, abychom se učili, abychom měli co nejlepší známky. Tohle tak úplně nemyslím. Ale období, kdy člověk jde a rozhodne se vzdělávat absolutně ze své vlastní vůle, to považuji za studium. Dlouhé, obtížné, ale užitečné. Ve škole jsme se bavili na hodinách pedagogiky o tom, jak dlouho se člověk vzdělává. Pomalu nikdo nevěděl, ale přeci jen to bylo úplně jasné. Profesor řekl jednu větu, která mě celkem i rozesmála: "Když si člověk řekne, že se přestává učit, tehdy jeho životní studium končí. Ať si je klidně bezďákem. Vy tohle nikdy nedělejte. Studium není jen škola, učíme se taky od jiných lidí jako kdysi od rodičů." A měl pravdu. Naše studium končí až smrtí. Proto studujte - ať už jazyky, svět okolo nás nebo cokoli, ale vzdělávejte se, když máte tu příležitost.


Jedna z posledních věcí, kterou jsem si v poslední době zamilovala je čtení knih. Miluju to, jak se můžete vnořit do života někoho jiného a zažívat tak jeho příběh. Čtení je zase ta věc, která do našeho života hodně přináší a nic nám nebere. Myslím si, že na čtení si najde čas každý, i kdyby měl sebevíc nabitý program. Někdy nechápu ten trend, kdy lidé čtou elektronické knihy, vždyť to vůbec nemá to kouzlo. Miluju tu vůni, když si koupím novou knihu a to, že v ní můžu listovat. No a když skončím, zavřu ji a vždycky se na ni chvíli dívám s tím pocitem, že už znám jeden další příběh z těch všech kolem nás. Bože, jak já to miluju! 


No a poslední věc, která mi pomohla si o 100% osladit den, je dobrá snídaně. Ne vždy stíhám a dělám si nějakou mega hostinu, ale i takové musli sušenky v autobuse, když zrovna cestuju do školy, mi dodají mnoho energie a cítím se tak nějak krásnějí než dřív. Proto se snídaní určitě nevzdávejte a vždycky si do tašky přibalte alespoň něco malého a hlavně sladkého! 

6 komentářů:

  1. Nádherný článek, lépe bych to nenapsala, o těch soc. Sítích s vámi souhlasím

    https://pokecsesandrou.blogspot.cz/?m=1

    OdpovědětVymazat
  2. páči sa mi tvoj štýl písania a tie velke obrazky, super :)

    http://teenmumy.blogspot.sk/

    OdpovědětVymazat
  3. Svou rutinu- stereotyp mám sice ráda, dopřává mi pocit řádu v tomhle chaotickém světě, ale uznávám, že všechny tvoje rady mi přijdou dobré. Knížky, lidé, cestování a dobrá snídaně vylepší člověku život kdykoli :)

    OdpovědětVymazat
  4. Krásný článek, vystihla jsi to parádně! :3

    PS. Nádherný blog! ☺

    Blogerka Klárka

    OdpovědětVymazat