neděle 16. října 2016

Zpátky z Afriky - Corinne Hofmann


Nechci, aby to vypadalo, že nějak flákám školu. Hodně mi na mých výsledcích záleží a snažím se, ale ti, kdo chodí na vysokou, mi možná dají v něčem za pravdu. Máme několik přednášek, ve kterých absolutně nic nepochytím a když už, tak až sama doma při samostudiu. Často se mi taky stává, že když máme profesora, který mluví takovým tím monotónním hlasem, usínám a chybí mi energie. A tak jsem našla malé kouzlo, které mi od toho pomáhá - čtení knih. Od začátku školy, což je pro mě asi měsíc, jsem přečetla dvě knihy a někdy mi to připadá celkem dost, když si řeknu, kolik toho musím stíhat. Čtení miluju a beru ho jako relaxaci nebo zkrácení dlouhé chvíle v autobuse, vlaku nebo tramvaji. Dneska bych vám ráda přiblížila pokračování Bílé Masajky, o které jsem vám už psala a která mě fakt dostala. 



Jedná se o knihu Zpátky z Afriky, která je napsána opět stejnou autorkou Corinne Hofmannovou. Na všech jejich knihách se mi líbí to zpracování přebalu, které na mě vždycky působí strašně pozitivně. Dala do něj kus sebe, tematicky sedí a mě osobně to hodně nakoplo ke čtení právě těchto knih. 



Příběh pojednává o období, kdy se Corinne i se svou dcerkou Napirai vrací do rodného Švýcarska po zdařilém útěku z Keni od svého manžely Lketingy. Celé je to strašně zajímavé, protože v příběhu Corinne vlastně popisuje, co ji vedlo k tomu, aby napsala knihu, její začátky ve Švýcarsku po třech letech v Keni, nová přátelství, lásky, zaměstnání a také, jak se znova musela sžívat se svou rodinou. Kniha mi přišla skvělá, u prvního dílu jsem vlastně díky filmu tak nějak věděla, jak všechno skončí, ale o pokračování jejich životů jsem nikdy neslyšela. Taky mě dostaly pasáže, kde si Corinne dopisuje se svou rodinou v Keni nebo fotky, kde je ona se svou dcerou nebo její keňská rodina. 


Příběh je opravdu moc krásný a doporučovala bych jej všem, kteří stejně jako já milují lidské osudy sepsány v knihách nebo prostě jen romány podle skutečných událostí. Nakonec ještě musím podotknout, že s knihou mi všechny dlouhé chvíle opravdu šíleně rychle utíkají a navíc se u toho zabavím. Nojo, čtení je právě jedna z věcí, které nás obírá o čas, ale neskutečně obohacuje. 

3 komentáře:

  1. Nemyslím si, žeby nás čítanie oberalo o čas... je to skôr činnosť, ktorá nám dáva veľa, veľmi veľa. Inak, kniha vyzerá zaujímavo, niečo podobné som zatiaľ nečítala :) Díky za tip.

    SlavikStories
    Čítanie je sexy

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si myslím, že nás o čas obírá, každá taková aktivita nám ten čas bere, ale jak jsem napsala - určitě v pozitivním slova smyslu, protože nás hrozně obohacuje :)

      Vymazat
  2. Tak teď zase já děkuji za tip na knihu! O této jsem vůbec nevěděla a hodně se mi zalíbila. Skvělý článek a krásné fotky!!! Měj se krásně. :D
    Reading With Lucy

    OdpovědětVymazat